Máte za sebou studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a množství návrhů na poli produktového designu. Kdy vznikl nápad založit vlastní značku?

Tento nápad jsem nosil v hlavě od začátku, hned jakmile jsem začal s designem. Nikdy jsem ale neměl přesnou představu, co by to mělo být.

Co vás táhlo zrovna ke sklu a jeho zpracování?

Ke sklu jsem se dostal náhodou, až když jsem začal pracovat pro firmu Lasvit. Nevěděl jsem přesně, co mě čeká, a že se dostanu i ke sklu. Lasvit je samozřejmě společnost, která se sklem pracuje, ale mým úkolem vývojáře svítidel bylo starat se hlavně o montury (tj. samotná těla svítidel). Asi jako většinu lidí mě sklo oslovilo, stejně jako celé to prostředí, lidé a všechno, co s tím souvisí.

Jak vás napadlo navrhovat produkty určené k podávání sladkostí? Máte sám rád sladké?

Sladké mám velmi rád, ale asi bych to úplně nespojoval. Když pracujete v nějaké oblasti, tak se o ní snažíte mít přehled, poznat jednotlivé firmy a to, co trh nabízí. Poznával jsem prostředí, procesy a možnosti. Tehdy jsem začal mít větší jasno v tom, co bych chtěl vyzkoušet. Poklopy se mi jednoduše líbily, nedokážu to přesně vysvětlit. Líbilo se mi spojení toho, co v sobě nesou. Ten sváteční moment, kdy se používají a to, jak z běžné události udělají výjimečný okamžik. Je to funkční produkt, který dokáže pozvednout něco úplně obyčejného a zároveň je to objekt, ke kterému nic dalšího nepotřebujete. Později se k tomu přidaly podnosy, dózy a mísy. I když na první pohled jsou naše produkty určené na sladkosti, snažím se je takhle neškatulkovat. Na podnosy si můžete vystavit cokoliv, co pro vás má hodnotu nebo co chcete vyzdvihnout. Měly by fungovat podobně jako podstavec v galerii, na který když něco položíte, dostane to úplně jiný rozměr. Může to být fotografie, šperk a samozřejmě i sladkosti, které často od šperků nemají tak daleko.

 Vaše nádoby a stojany se vyrábí v českých sklárnách. Jaké výhody má klasická řemeslná výroba oproti masové produkci skla?

Část produktů, jako poklopy a dózy, vyrábíme ve sklárně Ajeto v Lindavě a podnosy v Bommě ve Světlé nad Sázavou. Jednak právě kvůli výrobě v malých sériích a jednak taky proto, že obě sklárny znám, díky tomu, že už jsem s nimi spolupracoval. Určitě je to i o přístupu a lidech. Baví mě ta atmosféra a to, že to celé funguje jako živý organismus, kde je možné zasahovat do procesu, zkoušet, vylepšovat a být součástí toho všeho.

Na vašem rodném Slovensku byla kdysi sklářská tradice podobně silná jako v Česku. Jak jsou na tom slovenské sklárny dnes?

Přiznám se, že slovenské sklo stále ještě poznávám. Samozřejmě o silné tradici vím a mrzí mě, jak některé sklárny dopadly. Je to velká škoda. Na druhou stranu je tu stále společnost Rona, na sklářskou tradici v Poltáru se snaží navázat Katarínska Huta. Vím, že se tu dělá lehané a tavené sklo, a stejně tak je u nás tradice broušeného skla. Co mě ale mrzí je, že tu není žádné dostupné malé studio, které by se věnovalo foukanému sklu. To, že jsem si pro výrobu vybral sklárny v Česku byla asi přirozená volba, protože jsem v tom prostředí už pracoval a měl jsem s ním zkušenosti. Samozřejmě důležitá je i kvalita a navíc o podobných možnostech na Slovensku nevím. 

Při výrobě vašich podnosů se používá bezolovnatá sklovina, namísto tradičního olovnatého křišťálu. Čím se tyto materiály od sebe liší?

Přechod na bezolovnatý křišťál je v současnosti asi trendem, na který přechází vícero skláren. Je to otázka norem i ekologických dopadů. Často i požadavků samotných zákazníků. Nejsem ovšem sklář, tak snad odpovím správně. Olovnatý křišťál je určitě těžší a měkčí, takže se lépe brousí a je opticky krásnější. Bezolovnatý křišťál se mu ale podle potřeby a složení dokáže vyrovnat v mnoha vlastnostech. Kdybych jejich používání měl zhodnotit ve vztahu ke svým produktům, tak mi víc vyhovuje právě bezolovnatý křišťál. Je to kvůli jeho menší ekologické zátěži. Navíc produkty mají i při větší tloušťce skla nižší hmotnost, lépe se s nimi manipuluje a brus používám zatím minimálně. 

Pracoval jste pro mezinárodně uznávanou značku Lasvit, nyní spolupracujete s Bommou. Jak je na tom podle vás české sklo v zahraničí?

Myslím, že české sklo a skláři jsou ve světě historický pojem. To, co tyhle a další značky dokázaly a stále dokazují, mluví samo za sebe. A to samozřejmě nejen v produktovém skle a svítidlech, ale i na poli volného umění. Navíc v českých sklárnách vyrábí své produkty mnoho světoznámých značek a stejně tak znám spoustu sklářů a brusičů, kteří jezdí prezentovat svoje umění po celém světě.

Kromě samotných produktů září i produktové fotky Sugaar&Sugaar výraznými barvami a zábavnými kompozicemi. Ty máte taky na svědomí vy, nebo spolupracujete s dalšími zajímavými talenty?

Jsem rád, že se vám fotografie líbí. Prezentace značky je stále ještě v procesu. Zkouším zachytit to, co by ji nejvíc vystihovalo. Budu rád, když budou naše produkty rozpoznatelné nejen designem a barevností, ale i celkovým vizuálem. Vzhledem k tomu, že napoprvé si je každý spojí se sladkostmi, snažím se tenhle pohled trochu rozbít. Některé fotky jsem dělal sám, při těch posledních už jsem spolupracoval s mladou dvojicí talentovaných fotografů Nora a Jakub. Aktuální fotografie už jsou z jejich ateliéru.